Často se děje, že v nějaké fázi děti ztrácejí chuť učit se, před úkoly uhýbají, místo zvědavosti se na jejich tváří usazuje frustrace nebo lhostejnost. Čím to je? A co může rodič udělat, když chce dítě podpořit v jeho samostatnosti, zodpovědnosti ke škole?
Odpovědi nejsou jednoduché – motivace dítěte k učení je komplexní proces, který ovlivňuje vnitřní svět dítěte, rodinné zázemí i podmínky školy.
1. Pochopení dětské motivace
Motivace označuje sílu, která nás vede k určitému jednání, dává nám chuť a energii překonat překážky, dosáhnout cíle, učit se novým věcem. V případě dětí je motivace ke vzdělávání klíčovou součástí zdravého rozvoje. Bez motivace se dítě učí pouze „protože musí“, což vede ke krátkodobým znalostem, odporu ke škole a ztrátě radosti.
Vědci rozlišují mezi vnitřní motivací (dítě touží něco poznat samo od sebe, něco ho zajímá) a vnější motivací (chová se určitým způsobem kvůli odměně, trestu či tlaku okolí). Pro dlouhodobý rozvoj je nejzásadnější podporovat právě vnitřní motivaci. U dětí se však oba typy často prolínají.
Vývoj dítěte zásadně ovlivňuje, jak různá období motivaci vnímají. Batolata a předškoláci mají přirozenou touhu zkoumat svět – vše okolo nich je nové a fascinující. Jakmile dítě začne docházet do školy, motivace se může změnit: objevuje se tlak na výkon, srovnávání mezi spolužáky nebo zklamání z neúspěchů.
Proč tedy některé děti chodí do školy s radostí a jiné ne? Často rozhoduje právě to, jak jsou na tom s jejich vnitřní motivací. Nakolik mají možnost samostatně se zapojovat do různých her, vybírat si pomůcky nebo se rozhodovat kdy a jaký domácí úkol budou dělat. Motivace není vrozená vlastnost – je to dovednost, kterou je možné rozvíjet.
Vnitřní motivace znamená, že dítě něco dělá proto, že to považuje za smysluplné, nebo zábavné. Může to být radost z poznání, hrdost ze zvládnutí nové dovednosti, zájem o konkrétní téma nebo zvědavost. Vnější motivace je proces, kdy dítě plní úkoly kvůli odměně (pochvala, sladkost, nová hračka), nebo ze strachu z trestu (křik, zákaz televize, špatná známka).
Je třeba mít na paměti, že vnější motivace sama o sobě není škodlivá – v určité fázi vývoje je pro dítě nezbytná a obvykle tvoří přechodný most k budování vnitřní motivace. Rodiče však často setrvávají u vnější motivace příliš dlouho a dítě se k vnitřní motivaci často ani nedostane.
S věkem roste význam vrstevnické skupiny – spolužáci, kamarádi ovlivňují postoj dítěte ke škole. Puberta a dospívání je pak obdobím, kdy motivaci silně ovlivňují emoce a vzdor vůči autoritám.
Rozdíly v motivaci pramení nejen z temperamentu, ale i z prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Děti, které zažijí v domácnosti důvěru a bezpečí, si udržují chuť učit se, déle. Naopak neustálý tlak, srovnávání nebo neadekvátní výčitky jejich zájem potlačují.
Pro rodiče znamená tento bod hlavně odpovědnost: vytvořit atmosféru, kde se dítě nebojí chybovat.
2. Jak motivovat dítě doma
Děti se učí především nápodobou. Pokud rodiče vyjadřují zvídavost, radují se z nových věcí a dokážou se nadchnout pro věc, přenáší se tato „chuť učit se“ i na dítě. I vztah ke škole a učení si dítě převezme hlavně z domova. Nemusíte být perfektní nebo všechno vědět. Důležité je projevovat zájem, nebát se chybovat před dítětem a ukazovat, že učení není jen „nutné zlo“, ale může být zdrojem radosti a uspokojení. Společně čtěte, diskutujte o otázkách, které vás napadají, koukejte na dokumenty nebo třeba řešte rébusy.
Podpořte dítě skrz dobré prostředí, kde se může na věci soustředit. Pracovní stůl s dostatkem světla, kvalitní postel a prostor na hraní jsou pro děti důležité. Ale i prostor, kdy se může v klidu a tichu soustředit.
Podpora samostatnosti je jedním z nejdůležitějších aspektů motivace. Přiměřeně věku by mělo dítě dostat šanci plánovat si část svých povinností samo, organizovat práci, rozdělit si větší úkol na menší kroky apod.
Rodič by měl pomáhat spíše dotazováním než radami: „Jak bys to chtěl/a udělat?“ nebo „Co se ti na tom daří? Co bys změnil/a?“.
3. Vhodné pomůcky a aktivity pro podporu motivace
Různé aktivity nebo didaktické hračky pomáhají dítěti trénovat a rozvíjet různé dovednosti – ať už jde o logiku, jemnou motoriku, jazyk, matematiku nebo představivost – a to v přirozené, nenásilné formě. Správně zvolená pomůcka nebo aktivita může být pro dítě doslova mostem mezi hrou a učením se.
Mezi ideální aktivity patří například:
- Stavění modelů, puzzle či 3D staveb
- Vaření nebo pečení
- Zahradničení (pozorování růstu, počítání semínek, zápis do deníku)
- Hraní na obchod, poštu, lékaře (komunikace, řešení, matematika)
- Experimenty s vodou, „vědecké“ pokusy a jednoduchá fyzika doma
- Různé deskové hry zaměřené na slovní zásobu, logiku či postřeh
- Výlety do přírody spojené s poznáváním nebo sběrem různých věcí (kamínky, kaštany atd.)
Technologie patří do světa dnešních dětí stejně jako knihy a stavebnice. Výběrem kvalitních aplikací, digitálních her nebo online kurzů můžete dítěti přiblížit i složitější témata zábavnou formou. Mezi populární aplikace patří Duolingo (jazyky), Khan Academy (matematika, přírodní vědy), Scratch a Code.org (základy programování), nebo různé logické hry pro tablety. Digitální didaktické pomůcky by ale neměly být náhradou fyzického učení, ale vhodným zpestřením.
4. Rutina, organizace času a motivace
Děti, které mají ve svých povinnostech pravidelnost, se dokáží lépe koncentrovat i odpočívat. Systém v učení pomáhá i snížit stres – dítě ví, kdy bude vypracovávat úkoly, kdy má čas na hraní a kdy může odpočívat nebo si hrát. Systematičnost je prevencí prokrastinace a zbrklého dodělávání všeho na poslední chvíli.
Doporučujeme vyhradit odpolední bloky na učení, po kterých zpravidla následuje čas na hraní a pohyb. Starší děti by si měli vést vlastní diář nebo rozvrh.
5. Práce s chybami
Strach ze selhání často pramení ze zkušeností doma, kdy je kladen příliš velký důraz na výkon a bezchybný výsledek. V praxi to znamená: nikdy neshazujte dítě za jednorázový neúspěch. Vysvětlete, že ani dospělí se věcem nenaučí hned napoprvé.
Proměňte chybu z tabu v běžné téma. Pomáhejte dítěti analyzovat chyby. Ptejte se „Co bys zkusil/a příště jinak?“. Výsledkem není perfekcionismus, ale schopnost se nevzdat a jít dál s hlavou vzhůru.
6. Chyby, kterých se rodiče nejčastěji dopouštějí a jak se jim vyvarovat
Jednou z nejčastějších chyb je neadekvátní tlak – velká očekávání, neustálé srovnávání či tlak na bezchybnost dítě většinou demotivuje, vyvolává úzkost a odpor. Dítě není malý dospělý – jeho tempo a styl učení nejsou vždy v souladu s našimi představami. Pamatujte ocenění přichází za pokrok, ne za perfektní výsledek. Pokuste se nehrozit a nevyhrožovat zbytečnými tresty za špatné známky či pomalejší tempo.
Nepřetěžujte dítě. Příliš mnoho kroužků, domácích úkolů nebo nerealistických očekávání, může být pro dítě vyčerpávající. Součástí motivace je proto naučit děti správně odpočívat, plánovat si čas nejen na povinnosti, ale i na hraní a sport.
Nesnažte se být dokonalí. Hledejte s dítětem nové cesty, společně slavte úspěchy a nebojte se chybovat.